V tomto čase vedu již druhý rok naši první monte třídu. Je to třída se spojeným 2. a 3. ročníkem. Ve třídě mám patnáct žáčků, šestnáctý je prozatím ještě v Anglii. Pracujeme tedy s malým počtem dětí ve třídách, abychom mohli uplatňovat individuální přístup k dětem. Dnešní hektická doba je pro děti velmi náročná. Podnětů je hodně, ale těžko se orientují v tom, co je pro ně důležité. Spousta dětí má své zvláštnosti, se kterými je třeba pracovat. Na první pohled mohou působit jako nedostatky, ale se správným a vytrvalým přístupem je lze přetavit ve schopnosti. Naše podmínky nám zaručují takovou práci s dětmi.
Svěřené děti hodně pozoruji, snažím se přijít na motivy jejich jednání, abych tak co nejlépe poznala a pochopila jejich osobnosti. Snažím se nalézat ty správné způsoby, jak je motivovat, jak jim zprostředkovávat informace, jak je vést k radosti z poznávání a učení.
Ve výuce v rámci možností předměty propojuji do tematických celků. Mnohá témata obohacujeme o výlety, exkurze, návštěvy expertů ve třídě a praktickou činnost dětí.
Některé učivo předávám kompletně oběma ročníkům, protože máme ve třídě hodně nadaných tětí a mnoho druháčků již zvládá s přehledem učivo třetího ročníku.
Na některé učivo si děti rozděluji na ročníky, či toto učivo předávám menším skupinkám dětí, podle toho, zda jsou již na ně připravené.
V hodinách máme společné části, kdy dětem představuji učivo slovně a velmi často na pomůckách, či s využitím audiovizuální techniky. Témata probíráme také formou diskuse, nechybí ani drobné experimenty. Děti již hodně znají a mohou svými poznatky či postřehy své spolužáky obohatit.
Denně děti pracují ve skupinkách i individuálně na svých úkolech v pracovních sešitech či v pracovních listech. Ke své činnosti mohou využívat pomůcky pro názor, jindy je zase využívají k upevnění a procvičení učiva.
Mnohé Montessori pomůcky pomáhají dětem učivo pochopit, protože jsou velmi konkrétní a názorné. Děti s nimi mohou manipulovat a zapojovat tak do svého učení co nejvíce smyslů. A sami víme, že čím více smyslů zapojíme, ještě ve spojení s pozitivními emocemi, tím lépe chápeme a pamatujeme si.
Práce s pomůckami děti baví, takže o pozitivní emoce v našich hodinách není nouze. Mnohé pomůcky fungují také jako hry a děti jsou tak více motivované a aktivované.
Ve skupinách spolu s prvním ročníkem děti pracují v rámci našeho celoročního projektu, jehož hlavním účelem je naučit děti spolupracovat v třídně smíšených skupinkách, vyvinout úsilí pro celek a k rozvoji vytrvalosti a vůle.
S radostí sleduji, že děti nepotřebují známky pro motivaci, motivuje je samotné učivo.
Některé děti si zpočátku vůbec nevěřily, nechtěly mluvit před ostatními. Postupně zjistily, že mají druhým co říci, že je mají čím obohatit a tak se postupně zbavují svého strachu a před dětmi odpovídají na otázky, či dokonce jim něco vysvětlují.
Teď se chystáme na individuální projekty. Těším se, že se každé dítě najde v nějakém tématu a my ostatní se dozvíme něco zajímavého z různých oblastí. Věřím, že to bude děti motivovat k dalšímu bádání…
Jsem moc ráda, že jsem si do třídy mohla vzít svou dceru Annu Sofii. Jsem s ní každý den, vidím její postup, pozoruji její vývoj od děvčátka, pro které byla škola prostor ke hraní, spolužáci – kamarádi pro hraní. Výuka šla tak trochu mimo ni. Postupně začala nacházet radost v tom, že učivu rozumí a nadšeně si brala další úkoly k procvičování. Pozoruji její růst k zodpovědnosti, sebekázni a obohacování druhých. Velmi ráda pomáhá svým spolužákům. Solidarita a spolupráce je u nás podporována. Těží z ní nejen děti, které podporu potřebují, ale také ty, které si tímto tříbí své sociální cítění, radost z pomoci druhým no a samozřejmě si učivo tak nejlépe procvičí. Navíc děti často umějí učivo vysvětlit bližším způsobem než dospělí.
